U vsi Podeřiště stával od 13. století na skále nad Netolickým potokem hrad Poděhusy. Hrad míval půdorys lehce deformovaného lichoběžníku s věžovitým stavením pro purkrabí. Byl zavřen hradbou. Dnes jsou patrné jen zasypané příkopy a travnatá cesta, kterou se jezdilo z Podeřišť (původní název Podhradiště) na hrad. Ještě v 60. letech 20. století byla pod prvním valem z leva patrná chodba, která směřovala na nedalekou hlásku (dnes vesnice). Náspy upomínají na bývalé hradby. Bývalý mlýn pod skalou, na níž hrad stával, sloužil jako polplužní dvůr náležející k hradu.
První zmínky pochází z roku 1262, kdy po smrti Voka z Rožmberka patřil hrad Poděhusy paní Hedvice, vdově po Vokovi, poté Jindřichovi do roku 1310, dále byl pánem na Poděhusu jeho syn Petr do roku 1347. Petrovo synové Petr, Jošt, Jan a Oldřich vlastnili Poděhusy společně do roku 1380, kdy se rozdělili a Poděhusy se vsí Podeřiště a dalšími vesnicemi dostali Petr a Jan. (Roku 1380 patřilo k hradu 17 vesnic).
Po jejich smrti bratr Oldřich a dále jeho syn Jindřich z Rožmberka, ten zemřel v roce 1412 a jeho syn Oldřich, jenž nastoupil na místo svého otce, vstoupil roku 1420 k husitům. Brzy však přešel zpět na Zikmundovu stranu. A tak se stalo, že Žižka, který plenil rožmberské statky, se roku 1421 dostal i k hradu Poděhusy, dobyl ho a spálil. Hrad sloužil pro úřad purkrabího ( v letech 1388 – 1400 zastával úřad purkrabího Vilém z Újezda a Poděhus) a tak touto událostí byl purkrabský úřad zde zrušen.
Rovněž samostatnost zboží v Poděhusích tímto byla zrušena. V roce 1481 prodal Vok z Rožmberka Poděhusy, ves Podeřiště i Hájek v poli na Podeřišti Petrovi Kořenskému z Terešova. Ten Poděhusy připojil k blízkému zboží Vlhlavskému. Ještě v roce 1538 se připomíná „zámek pustý Poděhusy a což k němu přísluší“, když Jan z Malovic zboží Vlhlavské koupil a připojil ke Dřítni. Později se hradiště spolu se zbožím Dřítenským dostalo k panství na Hluboké.
(A. Sedláček, 1890, M. Plaček)
Počet obyvatel: 111
Věkový průměr: 35,23
Poloha: severovýchodně (směr Týn nad Vltavou) necelé 4km od Netolic.
Dopravní spojení: autobusem
Obec má podlouhlou náves se zvoničkou a se vzrostlými lipami uzavřenou původními selskými staveními, nejstaršími ze ¾ 19. století. Původní vzhled fasády si zachovala jen menšina z nich.
Také zde bývala škola - jednotřídní pětiletka, což samo o sobě zní téměř magicky. Tuto školu spolu s prvním mostem v obci přes Netolický potok nechal ve 20. letech minulého století postavit Adolf Josef ze Schwarzenberku jako revanš za povolení honiteb. Obec měla i mlýn.